O jídle

O jídle

Jídlo je nutná věc k přežití. Pro někoho denní slast, pro jiného droga, pro některé dívky velké nebezpečí. Jídlo je o to „zrádnější“, že se bez něj neobejdeme, a tudíž se musíme učit správnému vztahu k němu. Alkohol nebo kouření nemusíme mít vůbec. Ač je pro alkoholika velmi těžké nepít, když se vrátí z léčení a vidí láhve s pokušením na každém kroku, takový obézní člověk nemůže přestat jíst, ale musí jíst jinak a jiné potraviny.

            Dnes jsem v rozhlase poslouchala zajímavý pořad o vztahu lidí k jídlu. Vynechám africké republiky a jiné chudé země, kde určitě problém s nadváhou a obezitou nemají. Ovšem v Česku roste počet obézních lidí. Sama mám desetikilovou nadváhu a moje snaha zhubnout obvykle po pár měsících končí. Dietní sestra v pořadu říkala, že jídlo se má vychutnávat. Proč Francouzi netloustnou? Protože jsou to gurmáni. Nevzdali se tučných sýrů ani baget, ale umějí jíst pomaleji a méně než třeba Češi. Francouz sní pět deka sýry a vychutná ho, Čech do sebe dvacet deka nahází. A mnohým z nás chybí pohyb. Stále dokola se o tom mluví, ale většina z nás jezdí autem, po městě se veze autobusy, často neuděláme ani krok navíc.

            A zase se jedná o umírněnost. Umět si jídlo vychutnat, těšit se na něj a děkovat za něj. Jídlo není jen otázkou nasycení, ale je to také způsob, jak vytvářet společenství. I Ježíš stoloval s učedníky, přišel na hostinu k farizeovi nebo na oběd k Marii a Martě. Nemůžu se ale ubránit dojmu, že některá naše setkání a oslavy jsou vlastně takovými „přežíračkami“. Místo aby jídlo bylo hezkým zpestřením, je hlavní náplní.

            Neumím se mírnit na různách oslavách. Plný stůl je pro mě opravdu pokušením, kterému většinou neodolám. Neumím si dát od každého jenom trošičku. Je to dennodenní boj.

Ale řekněte, co to má za smysl cpát se a potom složitě hubnout, brát pilulky a koktejly na hubnutí??? Tohle je opravdu proti rozumu.

            Pravdou je, že my, kterým chutná, máme denně hned několik rozkošíJ Najdou se ale i lidé, které tedy já chápu opravdu jen stěží, kteří jedí jen proto, aby neumřeli. Neumějí jídlo vychutnávat, je jim v podstatě jedno, co jedí.  Můj muž, když je na výletě v přírodě, vůbec jíst nemusí, svačina ho ruší z kochání a z obdivování přírodním krás. Někdy jako by námi, obyčejnými smrtelníky, kterým je z hladu špatně, mírně pohrdalJ Jo, takovým lidem se lehko drží půst!

            Nejde o to se jídla úplně zříkat, občas ale neškodí jíst prostě – vrátit se ke chlebu s máslem, k bramborám s tvarohem nebo třeba krupicové kaši. Může se nám stát, že z hranolků a řízků už budeme jednoduše přesyceni. Peníze ušetřené za jídlo můžeme použít jako dar pro ty, kdo je potřebují.

Lída