chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

O bolesti

29. 4. 2011 13:08
Rubrika: zamyšlení

O bolesti

 

Jedno vím jistě, nejde srovnávat jednu bolest s druhou, trápení jednoho a druhého. Někdo má již v genech, že víc vydrží, jiný je citlivý a rychleji ho něco přemůže.

            Prožila jsem ošklivých osm měsíců depresí. Zjistila jsem, že vysvětlovat, co jsou to deprese a jak při nich člověk trpí někomu, kdo to nikdy nezažil, je jako popisovat auto tomu, kdo ho nikdy neviděl – neví, co jsou to kola, jak vypadá motor.

            Ačkoli si vážím každé pomoci, telefonátů, doprovázení, návštěv, uvědomila jsem si, že každé utrpení nese člověk sám, nemůže kousek té bolesti předat někomu jinému. Velikánská samota, ta největší bude asi v okamžiku smrti. Někdy má člověk dojem, že ho pustil i Bůh. Bůh Otec možná nepotřeboval Ježíšovo utrpení, jeho krev, ale my ano. Můžeme s Ním prožít pocení krví v Getsemanech, trním korunování a křížovou cestu. V naději, že přijde Vzkříšení.

            Poznala jsem příšernou úzkost a tíseň deprese, bolest neplodné ženy, která přes všechny rozumové argumenty touží být sama matkou. I přes přijetí situace cítím, že každý kočárek a každé těhotenské bříško mi budou působit bolest – jako když člověku píchají injekci. Jak velká je bolest matky, která ztratila dítě, jaká je bolest člověka umírajícího na rakovinu? Kolik trápení si prožije žena či muž, kterého opustí partner, jehož miloval? Jak moc zasáhne člověka smrt rodičů? Co prožívá ten, kdo je celý život na vozíku, člověk slepý? Jak moc bolí stáří – pomalé ochabování smyslů, ztráta paměti, odkázanost na druhé? Jak veliká je únava mámy pěti dětí při třetí probdělé noci? Co cítí máma, jejíž syn jde do války? Jak velké zranění prožije znásilněná žena? Co cítí nechtěné dítě, kterému denně dávají najevo, že by bylo lepší, kdyby nebylo? Jak moc někdy bolí porod? Kolik slz vypláče máma, jejíž dítě fetuje nebo je ve vězení či se už potřetí rozvedlo? Kolik asi musí unést mladý kněz, když je sám na venkovské faře? Jak moc bolí to, když vás vyženou z vaší vlasti a vy jste vyděděncem? Jak se asi cítí bezdomovci mezi námi „normálními?“ Jaké zklamání prožívají závislí, když znova a znova do svých závislostí upadají?

 

Lída

 

 

Zobrazeno 2889×

Komentáře

HelenaH

tím-to se mi líbí jsem odklikla, že se mi Lidu moc líbí, jak jsi to napsala a děkuju ti za to....za to že z tebe trápení neudělalo mrzutou bábu, ale empatickou kamarádku:-)

Krasnazena

děkuju, Heli

kacarovi3

Liduško,podobné bolesti mají mladí,když jdou kolem páru milenců,cítí jejich lásku a ve svém srdci mají jen nevyplněnou touhu po lásce.Já to cítil zvlášt bolestivě.Byl jsem také v depresy,kdy jsem nemohl dělat nic,co vyžaduje trpěnlivost(uvazování tkaniček)To se mi rozklepaly ruce a v duši šílený naklid-rozechvělost.Pavel.

Lucia

...moc krásně napsané ;)

majkiki

A skutečně, myslím si, že tak jak to babča-helča napsala...bolest, pokud je přijata, může se stát setkáním v kříži s Pánem a vytvoří v člověku vnímavost. Možná právě ta pole zkrápěná slzami bolesti nesou největší plody. S Boží pomocí.Proč se bát vyjádření bolesti...http://www.youtube.com/watch?v=bIIL5p7_WKk

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková