otevřený dopis mužům

Otevřený dopis mužům

Haló, tady jsou ty bytosti, které milujete, které vás přitahují, svádějí, kterým tak často nerozumíte.

Co pořád po mně chceš? Co chci mužíčku? Nepotřebuju, abys domů nosil miliony, ani nemusíš všechno znát a všemu rozumět, ani nemusíš být krasavec s kravatou.

Co mě jako ženu nejvíce sráží a bolí? Když si nevšimneš, co všechno doma dělám, ty drobné služby každodenní. Víš, chleba musí někdo koupit, guláš uvařit, prádlo vyprat, podlahu vytřít. Na to fakt není automat.

A když mi není dobře a dovolím si na pár dní lehnout, ty mi neuvaříš ani ten pitomej čaj.

Zabraný do svých map, do opravy kola, do fotbalu, do, do, do.... Automat má poruchu. Tenhle automat ale není na elektriku, ani nefunguje, když do něj hodíš desetikorunu. Na co ženská funguje? Na pohlazení, na dobré slovo, na pozornost, na kytky, na dárečky,na lásku. Když ví a cítí, že je milovaná, dokáže lámat skály, dokáže probdít noci, bít se jako lvice. Nám tolik nevadí pohozené ponožky a neumytá vana. Nám vadí, když jsme pro vás automaty, služky, slepice.

"Moc ti to sluší, jsi šikovná, zvládneš to, jídlo bylo moc dobré...." Na tohle můj milý funguju, na to slyším, bez toho nemůžu žít."

Když zapomeneš na narozeniny, když je ti jedno, co prožívám, když nebereš vážně mé potřeby, tak ve mně něco zabíjíš, pošlapáváš, boříš.

A taky se ti chci omluvit: za řeči, vě kterých tě srážím, za výčitky, za to, že já tebe neberu vážně a občas se posmívám tvým ztřeštěným zálibám, kdy v tobě pošlapávám tvoje mužství, kdy koukám po jiných chlapech a sním o nich své sny, za chvíle, kdy utíkám a nechci s tebou být.

Za to, že tak těžko chápu tvoje mlčení, tvůj způsob, jakým se vyrovnáváš se stresem, tvoji neschopnost setkávat se s lidmi. Nesnáším tvoji těžkopádnost a tendenci schovávat se za sloupy.

Ty víš, co potřebuju. Říkám Ti to, nejsem tajemná.

My tomu nerozumíme, proč aspoň někdy neumíte odhalit svoji duši, přesto vás chceme milovat.