Maria

Lído, myslím, že když se člověk svůj osobní vztah s Marií, Matkou Boží, snaží vtěsnat do slov, vyzní tato slova pravděpodobně jako pouhá klišé...<br />
Hned zpočátku komentáře zdůrazním, že při vztahu s Marií nelze odhlédnout ode všech těch mariánských dogmat, která vyzařují zář Krista a jsou pozvánkou k čerpání z pramene vtělené Pravdy. Nejsou pouhými "suchými" formulacemi, ale vykreslením Marie, jaká je před Bohem i před lidmi, a také pobídkou ke vztahu s ní.<br />
Když člověk rozjímá o Marii, snad nemůže přehlédnout tu velkou Boží něhu, s jakou se Bůh odevzdává ženě, v jistém smyslu jednomu svému "nicotnému" stvoření, a ve svém lidství se jako malé děťátko stává na této ženě zcela závislý, nechá se nosit v jejím lůně, kojit, tulí se k ní, obdarovává ji prvním smíchem atp., a tím nám ukazuje svůj postoj k lidem, ke každému člověku konkrétně, jak je "přítulný", něžný a "lidský" Bůh. Toto vidím jako jedno z "poselství" Marie, kdy k ná

Lidu-díky za "anketu". Maria mi moc pomáhá v situacích, ve kterých se jako žena ocitám, představit si, jak by se v tom zachovala ona... věřím, že i ona bývala bezradná, smutná, nejistá a zároveň šťastná z přítomnosti Ježíše ve svém životě. Líbí se mi, že o všem tiše rozvažovala ve svém srdci. Petr Šabaka napsal, že vše o ní bylo řečeno v Písmu. Nebylo toho tam řečeno moc, ale stačí to, že nám ji Ježíš dal jako Maminku. Máma když je dobrá ví, co její dítě potřebuje. Pokoušejí se o to nedokonalé lidské mámy. Natož Ona.