Jaro

Jaro

Jaro miluju. Je to krásné roční období, všechno roste, pučí, kvete, krásní. Pro některé slupiny lidí ale není jaro právě jednoduchým obdobím.

Co se člověku první vybaví jsou alergici. Žádné čichání ke kytičkám, ale zyrtec a balíky papírových kapesníkůJ

Druhou trpící skupinou mohou být ti, kteří jsou singl, prostě sami. Zase budou všude potkávat zamilované páry, dvojice, které se vedou za ruce, tulí se a líbají. To je najednou jednomu líto, že je sám. Nejen těm svobodným, ale i těm rozvedeným. Stálá připomínka mé vlastní samoty, někdy i selhání.

A další skupinou, pro kterou je jaro náročné, jsou nechtěně bezdětné ženy. V zimě jsou kulatící se bříška jiných žen schovaná pod kabáty. Ale na jaře je maminky hezky vyvalí v přiléhavých šatech či tunikách. Když za jednu půlhodinovou cestu potkáte pět kočárků a tři bříška, tak to někdy úplně stačí. Napadla mě ale jedna možnost: zkouším těm maminkám žehnat, někdy s úsměvem, jindy v slzách. Takové slzavé požehnání je jistě cenné v Božích očích.