chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Psychologové a psychiatři

9. 3. 2010 16:49
Rubrika: zamyšlení

Psychologové a psychiatři

 

Když mi bylo 17 let, léčila jsem se na psychiatrii. Od té doby mám v hlavě „varovné signály“, kontrolky, které se rozsvítí, když se něco děje. Překvapila mě jedna věc: jak i lidé moudří mohou někdy reagovat na poznámku, když se dozvědí, že jdete k psychologovi.

 

Zjednodušené vysvětlení pojmů:

 

Psycholog vystudoval většinou filosofickou fakultu, obor psychologie a má-li doktorát, je PhDr nebo PhD. Je to ten, kdo radí a dělá konzultace.

 

Psychiatr je lékař, který vystudoval medicínu a má titul MUDr. Předepisuje léky.

 

V ideálním případě tyto dvě profese úzce spolupracují. Pokud člověk zažije nějakou těžkou ránu – např. úmrtí v rodině, těžkou nemoc svoji nebo bližního, rozchod či rozvod, tak mu je většinou ouvej. Nebo se prostě necítí ve své kůži z jiných, třeba ne tak vážných důvodů. Co by měl takový človíček dělat? Pokud má dobrého praktického lékaře, může své obtíže probrat s ním. Ten už by mu měl poradit. Nebo poslechnout rady dobrého přítele.

 

Často používáme výraz „mám depku“. Většinou to bývá nějaká momentální chmura, smutek. Opravdová deprese je nemoc. V knihách i na internetu najdete popis toho, jak se deprese projevuje. Často se setkávám s tím, že lidé se na psychicky nemocné dívají s despektem. Opět je nutné rozlišovat. Existují lidé, kteří jsou dementní, dá se to zjistit podle IQ. I těch je třeba si vážit. Pak jsou lidé, kteří trpí nějakými psychickými chorobami.  Jednou z těchto chorob je i deprese. Hodně zjednodušeně: bývají deprese exogenní – ty mají nějakou vnější příčinu a také jsou deprese endogenní, ty mají příčinu vnitřní.  Nejsem na tyto věci odborník, ale byla jsem pacientkou. A také pořád musím jiným vysvětlovat, jak se věci mají. Běžnou jsou otázky typu: Kde to chytil? Z čeho to má?  U endogenních depresí jde např. o chemickou nerovnováhu v organismu, chybí látka zvaná serotonin. A příčin je jistě více. Někdy se stane, že se ráno vzbudíte a je vám hrozně úzko, bojíte se něčeho a nevíte čeho, jste zmatený, máte pocit, že na hrudníku vám leží kámen. Stále se setkávám s tím, že někteří lidé, ač mají prokazatelně příznaky deprese, nejdou ani za svým lékařem, ani k psychologovi, ani k psychiatrovi. Škodí sobě i svému okolí. Někdy je to skoro nesnesitelné.

 

Neznám nikoho, kdo by se zlomenou nohou nešel k lékaři a čekal, že to přejde. Lidé běžně berou léky na vysoký tlak, na cukrovku. Ale přiznat si, že potřebuji péči psychiatra je pro mnohé stále problém. Zřejmě i proto, že lidé opravdu nechápou depresi jako NEMOC.

 

My křesťané máme tendence všechno řešit jen s Bohem, případně se zpovědníkem. Všechny duchovní prostředky – modlitba, svátosti, mše svatá jsou dobré, ale někdy nestačí. Neraďte lidem, kteří mají psychické problémy, ať nechodí k psychologovi či psychiatrovi. Pokud není člověk hodně empatický, těžko pochopí, co onen nemocný prožívá. Právě naopak: pomozte mu najít dobré odborníky. Je-li psychický stav vážný, může ho vaše rada, že se stačí pomodlit možná i zabít.  I kněží by měli spolupracovat s odborníky. Určitě se ve zpovědnicích setkávají s lidmi, kteří jsou příliš úzkostní nebo mají jiné problémy.

 

Doporučená literatura: Křivohlavý Jaro – Jak zvládat depresi – Grada Publisher

Praško – Deprese a jak ji zvládat – Portál

Grün – Deprese jako šance – Portál

Despois – List příteli v depresi – Paulínky    aj.

 

Zobrazeno 2372×

Komentáře

Meruňka

Díky, mluví z tebe osobní zkušenost, máš pravdu. Kdybych to v rodině nezažila, taky bych jako mnozí netušila, o čem píšeš.

pravost13

Je tak, moc hezky Jsi to napsala.

petisek

Opět vynikající článek. Cítím to podobně.

LuAnZdi

:-)<br />
Lidu, velkou pravdu jsi tady napsala.<br />
<br />
Taky jsem v jedné životní etapě poznala/pobyla v zařízení pro skupinovou terapii.<br />
Je to životní zkušenost, měla jsem možnost seznámit se blíže s osudy cca 40 lidí, kteří mi mnohdy říkali, jak jsem silná, když to zvládám, jak to zvládám. Na druhou stranu, když jsem slyšela ty jednotlivé osudy, musela jsem smeknout (já bych se na jejich místě už dávno složila).<br />
Díky knězi (který mi to doporučil) a mému praktickému lékaři, jsem oněch 6 týdnů prožila jako krásných 6 týdnů duchovních cvičení. Bohu díky za to.<br />
Nesmím však opomenout poděkovat několika přátelům, kteří byli ochotni se mnou o problému mluvit, kteří byli ochotni se se mnou nejen modlit, ale také diskutovat. Kteří sice psychologii v té době moc nevěřili, ale respektovali mé rozhodnutí, a kteří po mém návratu změnili pohled na psychologii :-)<br />
<br />
Důležité je najít dobré odborníky (a vhodné je poprosit D.Sv., aby jim pomohl poznat, jak &quot;mně&quot; pomoci k uzdravení).

dadinka

Vážně moc pěkný článek. <br />
Je mi 17 a léčím se u psychiatra. Souhlasím, že spousta lidí si stále myslí, že deprese není nemoc a že když se někdo léčí, je to společenský trapas. A poslední odstavec - přesně tak.

David Augustýnek

Znám hodně psycho-odborníků kteří věří v Boha a nijak je to neomezuje v jejich lékařské praxi. A psycho-odborníci neléčí duši ale tělo, každá psych-porucha má základ v nemocné duši a odráží se na těle ( třeba bolest hlavy,malátnost,stres.....aj) <br />
Psycho-odborníci by měly člověka nasměrovat správným směrem, jakoby měly člověku umožnit otevřít se. <br />
<br />
Děkuji za článek

Krasnazena

to Qvido: může to být i obráceně, hodně bolavé tělo, např. poúrazové stavy apod. rozbolaví duši. Mě jen leká, kolik psychicky nemocných lidí se trápí a žádného odborníka nevyhledají. Někdy mi to připomíná masochismus.

Zobrazit 7 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková