Psychologové a psychiatři

Psychologové a psychiatři

Když mi bylo 17 let, léčila jsem se na psychiatrii. Od té doby mám v hlavě „varovné signály“, kontrolky, které se rozsvítí, když se něco děje. Překvapila mě jedna věc: jak i lidé moudří mohou někdy reagovat na poznámku, když se dozvědí, že jdete k psychologovi.

Zjednodušené vysvětlení pojmů:

Psycholog vystudoval většinou filosofickou fakultu, obor psychologie a má-li doktorát, je PhDr nebo PhD. Je to ten, kdo radí a dělá konzultace.

Psychiatr je lékař, který vystudoval medicínu a má titul MUDr. Předepisuje léky.

V ideálním případě tyto dvě profese úzce spolupracují. Pokud člověk zažije nějakou těžkou ránu – např. úmrtí v rodině, těžkou nemoc svoji nebo bližního, rozchod či rozvod, tak mu je většinou ouvej. Nebo se prostě necítí ve své kůži z jiných, třeba ne tak vážných důvodů. Co by měl takový človíček dělat? Pokud má dobrého praktického lékaře, může své obtíže probrat s ním. Ten už by mu měl poradit. Nebo poslechnout rady dobrého přítele.

Často používáme výraz „mám depku“. Většinou to bývá nějaká momentální chmura, smutek. Opravdová deprese je nemoc. V knihách i na internetu najdete popis toho, jak se deprese projevuje. Často se setkávám s tím, že lidé se na psychicky nemocné dívají s despektem. Opět je nutné rozlišovat. Existují lidé, kteří jsou dementní, dá se to zjistit podle IQ. I těch je třeba si vážit. Pak jsou lidé, kteří trpí nějakými psychickými chorobami.  Jednou z těchto chorob je i deprese. Hodně zjednodušeně: bývají deprese exogenní – ty mají nějakou vnější příčinu a také jsou deprese endogenní, ty mají příčinu vnitřní.  Nejsem na tyto věci odborník, ale byla jsem pacientkou. A také pořád musím jiným vysvětlovat, jak se věci mají. Běžnou jsou otázky typu: Kde to chytil? Z čeho to má?  U endogenních depresí jde např. o chemickou nerovnováhu v organismu, chybí látka zvaná serotonin. A příčin je jistě více. Někdy se stane, že se ráno vzbudíte a je vám hrozně úzko, bojíte se něčeho a nevíte čeho, jste zmatený, máte pocit, že na hrudníku vám leží kámen. Stále se setkávám s tím, že někteří lidé, ač mají prokazatelně příznaky deprese, nejdou ani za svým lékařem, ani k psychologovi, ani k psychiatrovi. Škodí sobě i svému okolí. Někdy je to skoro nesnesitelné.

Neznám nikoho, kdo by se zlomenou nohou nešel k lékaři a čekal, že to přejde. Lidé běžně berou léky na vysoký tlak, na cukrovku. Ale přiznat si, že potřebuji péči psychiatra je pro mnohé stále problém. Zřejmě i proto, že lidé opravdu nechápou depresi jako NEMOC.

My křesťané máme tendence všechno řešit jen s Bohem, případně se zpovědníkem. Všechny duchovní prostředky – modlitba, svátosti, mše svatá jsou dobré, ale někdy nestačí. Neraďte lidem, kteří mají psychické problémy, ať nechodí k psychologovi či psychiatrovi. Pokud není člověk hodně empatický, těžko pochopí, co onen nemocný prožívá. Právě naopak: pomozte mu najít dobré odborníky. Je-li psychický stav vážný, může ho vaše rada, že se stačí pomodlit možná i zabít.  I kněží by měli spolupracovat s odborníky. Určitě se ve zpovědnicích setkávají s lidmi, kteří jsou příliš úzkostní nebo mají jiné problémy.

Doporučená literatura: Křivohlavý Jaro – Jak zvládat depresi – Grada Publisher

Praško – Deprese a jak ji zvládat – Portál

Grün – Deprese jako šance – Portál

Despois – List příteli v depresi – Paulínky    aj.