chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Rozjímání běžkařovo

8. 2. 2010 16:10
Rubrika: vztahy

Rozjímání běžkařovo

 

Když člověk jede bílou plání, může se kochat, ale taky se mu můžou v hlavě rojit nejrůznější myšlenky. Napadlo mě, že čím dál víc žijeme takový zvláštní „umělý život“. A jak je třeba nezapomínat na ten život skutečný, autentický.

 

Skutečný život je právě třeba výlet na běžkách – žádná počítačová animace, ale vítr šlehá do tváře, jedna bota tlačí, obličej červená a člověk si pořádně mákne. Tak jsem začala přemýšlet, co dalšího patří do toho skutečného života? Třeba pečení buchet, sáhnout si do těsta. Nebo taková péče o miminko – miminko vonící i miminko pokakané. Skutečný život je, když popadnu housle nebo kytaru a zpívám z plna hrdla. Když se setkávám v hospodě se skutečným člověkem, naslouchám mu a mluvím. Když můžu někoho živého obejmout, vzít za ruku. Skutečný život je procházka lesem, kdy můžu vnímat vůni, tanec, pohyb. Ale i to, že se můžu zavrtat do peřiny a na chvilku z toho skutečného života uniknout.:-)

            S mnoha lidmi, které jsme v životě neviděli, komunikujeme před internet. Může to být šance i prokletí. Můžu někomu pomoci svou radou, ale taky můžu získat pocit „falešné blízkosti“. Jednou se mi to stalo. Povídali jsme na ICQ s kamarádem, kterého jsem dvacet let neviděla. Měla jsem pocit, jak si úžasně rozumíme. Do chvíle, než jsme se sešli….. Internet je úžasný vynález. Je skvělé, když můžeme komunikovat s někým, koho máme rádi a kdo je daleko. Je i prima najít nové známé. Ale problém nastává, když těmto „umělým lidem“ dáváme přednost před těmi živými.

Četla jsem v knize Prokletý mobil příběh o tom, jak jeden řeholník seděl v kavárně se dvěma sestřičkami a těm zazvonily mobily. Dlouze začaly hovořit a on tam seděl jako trotl. Vůbec je nenapadlo hovor rychle ukončit a věnovat se jemu. Upozornil je pak na to. A ony mu nakonec poděkovali. Nejdůležitější jsou ti živí lidé okolo nás. Kamarádka mi zase svěřila, že má strach o svou známou, která je závislá na nějaké počítačové hře. Když ji navštívila, nemluvila známá o ničem jiném. Kamarádka s hrůzou zjistila, že jí neříkala nic o sobě, o tom, co prožívá, co manžel, děti, ale vyprávěla jí celou dobu o postavách z té hry!

Moc bych nám všem přála, abychom dávali přednost skutečnému životu – bychom raději zpívali, než hudbu jen poslouchali, abychom šli za někým na návštěvu než jenom komunikovali přes internet, abychom plavali, tančili, smáli se, skákali, než jen koukali na televizi a žili cizí životy.

Lída

 

Zobrazeno 988×

Komentáře

Dubnanka

Opět velmi podnětné zamyšlení, Lidu, díky za ně. Souhlas se vším:)

Pavel Husák (yetti)

Kamarádi signáloví se nezapřou ;-)

Papo

Lído, proto se tak rád setkávám s jinými lidmi :) Ze signálů už jich je pěkná kopa :D

Krasnazena

Ano,Pavle, jen jsem chtěla upozornit, abychom techniku nepřeceňovali a nezapomínali skutečně žít. Lída

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková