Sándor Márai

Sándor Márai – Země, země....! (Academia, Praha 2004)

Sándora Máraie mi doporučila ke čtení velmi sečtělá kolegyně Anička. Já jsem ho stylově četla v Maďarsku, když jsem onemocněla angínou a místo poznávání krajiny a čvachtání v termálních lázních, jsem prožívala své „postelové radovánky“ s Sándorem.:-)

Kniha nepatří mezi lehké čtení, ale mně v mnohém otvírala oči. Márai zde popisuje 2.světovou válku a období po ní. Klade si mnoho otázek. Ke konci války bydleli se ženu na vsi a nastěhovali se k nim ruští vojáci, kteří si u nich v domě zřídili opravárnu zbraní. M. těžko chápe mentalitu ruského vojáka. Přemýšlí i nad postavením Maďarů v Evropě – pouští se do úvah o tom, jaké to je být malým národem, který není s jinými příbuzný, má nesrozumitelnou řeč, jinou mentalitu, dějiny.

            Márai nechtěl emigrovat, ale musel to udělat poté, co zjistil, že komunisté ho nenechají ani mlčet. Nutili ho, aby se vyjadřoval k nejrůznějším politickým otázkám. Bojujíce s angínou, četla jsem tuto filosofickou knihu a říkala si, že M. musel bojovat mnohem víc. Neumím si např. představit, jaké to bylo, když přišli do rozbombardované Budapešti a hledali svůj byt.

Doporučuji ke čtení všem přemýšlivým, těm, kteří se chtějí dozvědět něco o tom, jaké to je být malým národem uprostřed Evropy, vždyť Češi jsou na tom podobně. Také Máraiův humanismus a touha po dobru jsou v knize patrné. Takhle si představuji vzdělaného intelektuála, který se nestydí za city.

Dále doporučuji krásnou novelu Svíce dohořívají.