chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Proč se ženy zamilovávají do kněží

9. 6. 2009 14:44
Rubrika: vztahy

 

 

Proč se ženy zamilovávají do kněží ?

 

Čím nás mladší i starší ženy kněží přitahují?

 

Jsou nedostupní, zvláštní, nejsou k mání. Jsou sice zavázaní, ale volní. Mají široké srdce. A my si o nich můžeme snít své sny, hlavně si je sníme o tom, jak jsou úžasní a ten náš Pepa či Franta, kterého máme doma, jim nesahá ani po paty.

 

Bývají vlídní a berou nás vážně, umí pochválit. Protože většinou berou vážně lásku k bližnímu a těmi bližními, i když někdy trochu nebezpečnými, jindy dosti nevyzpytatelnými, jsme i my, ženy, snaží se nás mít rádi. Když přijdeme na kafe, berou nás vážně, naslouchají našim problémům ve svátosti smíření, můžeme se na ně obracet s důvěrou. „Ten kostel, jste vyzdobila krásně, paní Vomáčková.“ „Ta, katecheze se ti, Maruška, opravdu povedla.“ A my roztáváme, naše ženství je najednou víc než jen mazání krajíců, utírání zadečků či praní ponožek. Naše služba pro farnost je vidět a je oceněna.

 

Velmi si je idealizujeme. Ony jim také smrdí ponožky, mnozí také jezdí autem jako šílenci, jiní by nepřibili hřebík. A mají ve svém pokoji nepořádek. Naslouchají třeba jednou za měsíc, ale každý večer by to taky neuměli.

 

Často si svoje zamilování nepřiznáme a schováváme ho za horlivost pro farnost, vymýšlíme si nějaký problém, abychom za nimi mohli jít. Většinou je nechceme svádět, jen je potřebujeme, aby doplňovali naši „emocionální nádrž lásky“, něco, co se nám často doma nedostává.

 

Jsem přesvědčena, že kněží nás potřebují jako sestry v Kristu. Potřebují náš pohled na věc, názor, povzbuzení, naši zdravou emocionalitu.  Ale abychom jim toto mohli dávat, musíme být zralými bytostmi. A musíme být k sobě pravdivé. Prosit o opravdovou lásku, která se dává, která pomáhá knězi k tomu, aby sloužil celé farnosti srdcem nerozděleným. Aby miloval malé děti, staré lidi, aby se k nikomu nepřipoutal. Ale nejde to samo, nemáme srdce kamenné. Každý z nás touží po lásce, po přijetí, po něze. A jsme lidi, z masa a kostí. Láska pouze duchovní myslím neexistuje. A pravá láska skoro vždycky bolí.

 

 

 

 

Zobrazeno 3191×

Komentáře

PLHOJ

Námět na zajímavou diskusi.<br />
K dobru přidávám jedno originální vyznání lásky ( ta dobrá duše to myslela upřímně):<br />
„ Otče, chtěla bych být oltářem, který líbáte .“<br />
<br />
Ale teď trochu vážněji : ve farních knihovnách se najde starší dílko : "Žena a kněz“ - autor Čeněk M . Tomíško .<br />
Z těch novějších - „ Kněz a žena „ -Ottilie Mosshammer, Herder Verlag 1961

Boženka

PLHOJ: to bylo řečený vám? a jestli jo tak co jste na to řekl? mimochodem hezkej článek

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková